V letošním školním roce studuje v absolventských ročnících 9 žáků a blovické publikum si je bude moci poslechnout na třech různých absolventských koncertech. Na sólovém koncertě vystoupí v kapli Muzea jižního Plzeňska 15. června od 16 hodin klavírista Šimon Vlach. Lukáš Houdek provede svůj absolventský program v pátek 21. června, kdy od 16.30 hodin vystoupí na koncertě pořádaném netradičně v prostorách blovické radnice. Třetí absolventský koncert, na kterém se představí zbývajících sedm žáků, se uskuteční v sobotu 8. června od 17 hodin v kapli v Muzeu jižního Plzeňska.
Zde bychom vám letošní absolventy rádi blíže představili:
Jiří Koutský, zpěv
Žák 7.třídy Jiří Koutský začal docházet na hodiny klavíru do hudební školy před dovršením věku šesti let. Doprovázela ho babička paní Milada Horníková, která mu doma nejen pomáhala se cvičením, ale několikrát s Jiříkem a jeho starší sestrou Julkou také vystoupila na koncertech ZUŠ v šestiručním triu. O něco později se Jirka začal zabývat i zpěvem a záhy vystoupil na tématickém koncertě v Lidovém domě v Blovicích s ústřední melodií z filmu Bella a Sebastian, kde s ním na pódiu stanul i velký bílý pes. Časem Jiří opustil klavír a začal se věnovat hře na bicí nástroje. Kromě hudebních činnosti se Jirka ve volném čase věnuje ping pongu a touží se stát IT technikem.
Martin Carl Dinda, zobcová flétna
Martin Carl Dinda je ve své rodině jedním z průkopníků hry na hudební nástroj pod odborným vedením. Na zobcovou flétnu začal hrát ve druhé třídě u pana Jaroslava Kováře a teď pomáhá s učením i své mladší sestře. Je vzorem též svým bratrancům a sestřenici, kteří navštěvují ZUŠ Starý Plzenec. Ve hře na flétnu by rád pokračoval i po absolutoriu. Hra na hudební nástroj jej zaujala natolik, že si minulý rok přidal hru na chodské dudy. ZUŠ Blovice patří dík za pomoc uskutečnit jeho přání získáním nového učitele Lukáše Davídka i opravou věkem již opotřebovaného nástroje. Nebylo to plýtvání silami, protože Martin nejenže hraje s chutí, ale o dudy se zajímá rovněž hlouběji z teoretické stránky. Ve svém volném čase, kterého tento žák gymnázia mnoho nemá, si rád zahraje stolní tenis či basketbal, nebo si přečte zajímavou knihu. Věnuje se též LARPu, střelbě z malorážky i z luku a ani svět moderních technologií jej neminul, takže jej můžete zastihnout při hraní počítačových her. Přesto všechno trénuje na flétnu celkem pravidelně a je rád, když jeho hra někoho potěší.
Petr Kabát, kytara
Ve světě oživlých robotů z lega, opatřených vlastní hydraulikou a elektronikou si neobyčejně zručný Petr Kabát našel malou skulinku pro studium kytary ve třídě Markéty Průchové a posléze Jiřího Sladkovského. Rozvinout jeho přirozený hudební talent nebylo nic jednoduchého, což mohou jistě potvrdit i rodiče, nicméně základ je položen a existuje možnost, že Petr ve svém životě využije to, co se v hudební škole naučil. A to byl záměr. Pro své absolventské vystoupení Petr zvolil anonymní renesanční skladbu Wilsons wilde ze 16.století, která se v průběhu staletí stala předmětem nesčetných úprav. Spolu se skladbou anglicko-irského původu Greenleaves – Zelené rukávy završí 8.6. v zámecké kapli I. stupeň studia ZUŠ.
Světlana Norková, klavír
Po několika létech studia ve spádové pobočce ZUŠ Starý Plzenec ve Spáleném Poříčí přestoupila Světlana Norková do Blovic, kde svoje hudební vzdělání získávala také její matka Renata a ráda se k nám s důvěrou vrátila, tentokrát jako rodič. U Norkových má hudba svoje místo, hrají obě jejich dcery, a ta mladší si ke klavíru letos přibrala ještě trubku. Světlana je již ve věku, kdy dovede zhodnotit, co jí studium v hudební škole dalo. Naučit se podle jejích slov trpělivosti, spolupráci a zbavit se ostychu především formou souhry se spolužáky – to není málo. V podstatě je to cíl a je pro nás radostí, když ho někdo pojmenuje a takto vnímá. O svém budoucím povolání není Světlana ještě zcela rozhodnuta. V současnosti studuje SOŠ profesora Švejcara a uvidí se, kam budou její příští kroky směřovat.
Klára Šustrová, klavír
Studentka gymnázia a nadějná basketbalistka Klára Šustrová se v posledních třech létech v základní umělecké škole profiluje především jako platná souborová hráčka. Proto je její absolventské vystoupení postaveno na interpretaci Šampaňské Toccaty Williama Gillocka v podání klavírního kvartetu, kde hraje Klára part prvního klavíru. V sólových číslech romantického charakteru se v druhé části absolventského vystoupení velmi dobře uplatní dar velké fantazie, která se v jejím případě promítá i do písemného a slovního projevu. Do historie školy se Klárka zapsala především videem pro mateřské školky z doby covidové, ve kterém virtuálně provedla děti předškolního věku naší hudební školou. Nezapomenutelná je také její role rapujícího vodníka v představení Sborečku „Muzikantská pohádka“. Spolu s Eliškou Karpíškovou bude tvořit moderátorské duo, které posluchače provede hlavním programem k 70. výročí školy 21. června v podvečer na blovickém náměstí.
Lukáš Houdek, kytara
Student gymnázia a na první pohled velmi skromný Lukáš Houdek v roce 2020 zodpovědně váhal, zda se po absolutoriu I. stupně pustit do studia II. stupně ZUŠ, protože si nebyl jistý, zda bude mít dostatek času věnovat se hře na kytaru dostatečně. Kladné rozhodnutí mu přineslo hned v roce 2020 vítězství v okresním kole soutěže v duu s Matyášem Bílým, které bohužel nemělo z důvodu pandemie svoje pokračování v kole krajském. Tříletý cyklus kytarových soutěží ho letos zastihl v posledním ročníku studia a výsledek byl opět skvělý – první místo v okresní soutěži v souhře s Ester Mrvíkovou a zvláštní cena poroty – absolutní vítěz okresního kola! Ani v krajském kole neminuly sehrané duo stupínky vítězů, odneslo si diplom za 3. místo. Lukáš do budoucna další hudební vzdělávání neplánuje. Není ještě zcela rozhodnutý, kam povedou jeho kroky po maturitě. Ve volném čase ho baví číst, rekreačně sportovat a jezdit na motorce. 21. června v 16.30 hod. završí svoje studium v základní umělecké škole absolventským vystoupením v netradičních prostorách blovické radnice.
Jan Tolar, klavír
Student gymnázia Jan Tolar inklinuje k hudbě jazzové a filmové. A proto se není čemu divit, že na programu jeho absolventského vystoupení bude Blues D. Brubecka a ústřední melodie z filmu Gladiátor. Po absolutoriu nehodlá zavřít klavír a občas ho oprášit, ale s kamarádkou se chystá vytvořit hudební duo a dál aktivně hrát. Během studia se mezi učitelem a žákem vytváří vazby, které vedou ke konverzacím různého typu. A pokud Honza tvrdí, že si kromě italského názvosloví v hodinách klavíru rozvinul i svoje znalosti z oboru chemie, svědčí to o šíři vědomostního záběru třídního učitele pana Petra Gonzáleze. Touha po vzdělání a vstřebávání všech dostupných informací je jistě základní předpoklad pro povolání právníka, které prozatím ve volbách profesní budoucnosti Jana Tolara vítězí.
Šimon Vlach, klavír
V případě Šimona Vlacha – absolventa opravdu již posledního ročníku ZUŠ (neboť jeho studijní pomaturitní kroky povedou do Londýna), platí přeneseně úryvek z lidové písně „loučení, loučení, jak je to těžká věc…“. Cesta k tomu, co dnes Šimon na klavír umí a zahraje, jistě nebyla přímá, jak by se mohlo zdát a trvalo nějaký čas, než začal zcela využívat svého potenciálu. Zejména studium druhého stupně ZUŠ lze charakterizovat jako zvládání stále obtížnějších a obtížnějších výzev technického i výrazového charakteru, které si Šimon zpravidla stanovoval sám. Proto na jeho samostatném absolventském koncertě v zámecké kapli 15. června zazní skladby, které jsou spíše materiálem pro studenty konzervatoří – Chopinova Fantazie Impromptus, Beethovenova Patetická sonáta nebo Ježkův Bugatti step. Všestranně talentovaný Šimon si vloni dojel do Spojených arabských emirátů převzít stříbrné pásmo v Mezinárodní biologické olympiádě, významných úspěchů dosáhl i ve sportovní sféře jako šermíř TJ Lokomotiva Plzeň a má zcela jasno, čemu se chce v životě na vysoké úrovni věnovat – molekulární biologii. Není pochyb o tom, že dosáhne svých cílů a ještě o něm hodně uslyšíme.
Filip Vávra, saxofon
Student gymnázia a aktivní larper Filip Vávra si prošel počátečním vyučováním hry na zobcovou flétnu. Po několika málo létech sice vyměnil flétnu za altový saxofon, nikoliv však svého vyučujícího pana Jaroslava Kováře, který vedl jeho hudební kroky na oba nástroje. Brzy po založení dechového orchestru se stal jeho platným členem, prošel si „dechovkovou érou“ a vhledem ke svým dalším zájmům jistě uvítal postcovidovou repertoárovou proměnu. Repertoár dechového orchestru totiž nyní tvoří převážně filmová hudba a Filip má k filmu blízko. Psaní scénářů a produkce vlastních krátkometrážních filmů dává hodně ze svého volného času, pokud se právě nevěnuje přímo rolovým hrám, ve kterých lidé hereckým způsobem ztvárňují činy svých postav. A tak nám nezbývá, než Filipovi držet palce, aby se mu splnil jeho profesní sen.